Včely samotářky: skryté hvězdy opylování

Když se řekne včela, většina z nás si představí hučící úl, organizované společenství tisíců dělnic, královnu a plástve plné sladkého medu. Věděli jste ale, že včela medonosná má v Česku stovky příbuzných, které dávají přednost absolutnímu soukromí?

Seznamte se s včelami samotářkami – fascinujícími hmyzími individualistkami, které sice netvoří roje a nedávají nám med, ale pro zdraví pražské přírody jsou naprosto nepostradatelné.

Kdo jsou včely samotářky?

Jak už jejich název napovídá, tyto včely jsou vyložené samotářky. Každá samička je sama sobě královnou i dělnicí. Bez jakékoliv pomoci si musí najít úkryt, postavit hnízdní komůrky, nanosit do nich potravu a nakrájet vajíčka.

A co je nejlepší zpráva pro všechny rodiče a návštěvníky parků? Včely samotářky jsou naprosto mírumilovné. Nemají žádné úly, které by musely bránit před medvědy nebo lidmi, takže nejsou agresivní. Žihadlo sice samičky mají, ale je tak slabé a malé, že lidskou kůži většinou ani neporaní. Můžete je tak s dětmi pozorovat z úplné blízkosti.

Anatomická superstar: Proč jsou v opylování lepší než včela medonosná?

Z hlediska městské biodiverzity jsou samotářky naprostými hrdinkami. Dokážou totiž zachránit situaci tam, kde včela medonosná kvůli stavbě svého těla selhává. Zatímco včela medonosná má poměrně krátký sosák, mezi samotářkami najdeme neuvěřitelnou biologickou rozmanitost:

• Hluboké květy nejsou překážkou: Některé druhy samotářek mají extra dlouhé sosáky, díky kterým dosáhnou na nektar v hlubokých kalíšcích jetele, hrachu nebo orchidejí.

• Dokonalé opylovací kartáče: Na rozdíl od včely medonosné, která pyl míchá se slinami a lepí si ho na zadní nohy do pevných ruliček, mnohé samotářky nosí pyl "nasucho" na speciálních chloupcích na břiše (tzv. sběrací kartáče). Pyl z nich při přeletu snadno opadává, což z nich dělá neuvěřitelně efektivní opylovatele.

• Práce za každého počasí: Mnohé samotářky (a čmeláci) vylétají z hnízd mnohem dříve na jaře a pracují i za chladnějších nebo zamračených dnů, kdy včely medonosné ještě odmítají opustit teplo úlu.

Bez samotářek by se spousta divokých rostlin v Praze vůbec nedokázala rozmnožit. Pokud by zmizely tyto včely, zmizely by s nimi i konkrétní květiny, což by spustilo smutný dominový efekt pro další živočichy.

Tři pražské celebrity ze světa samotářek

V České republice žije přibližně 580 druhů včel samotářek. V Praze je můžeme potkat na prosluněných stráních v Troji, v Prokopském údolí, ale i v centru města. 

Představme si tři nejzajímavější:

Životní příběh samotářky: Rok v jednom kokonu

Životní cyklus většiny samotářek je sice krátký, ale plný fascinujícího inženýrství: 

1. Jarní probuzení: Na jaře se z loňských kokonů prokoušou nejdříve samci a hned po nich samice. Dojde k páření, po kterém samci brzy umírají.

2. Stavba domova: Oplodněná samička najde vhodnou dutinu či místo v zemi a začne stavět první komůrku.

3. Příprava svačinky: Samička nanese do komůrky velký bochník pylu smíchaný s nektarem. Na tuto pylovou peřinku položí jedno jediné vajíčko a komůrku pevně uzavře. Pak hned vedle postaví další. Takto vytvoří celou řadu komůrek za sebou.

4. Letní proměna: Během léta se z vajíčka vylíhne larva, která sní připravené zásoby pylu, vyroste a na konci léta se zakuklí do pevného hedvábného kokonu. Dospělá matka mezitím splnila svůj úkol a umírá.

5. Zimní spánek: Nová generace včelek přečká celou podzimní i zimní vlnu mrazů bezpečně ukrytá uvnitř svého kokonu. Na jaře se cyklus uzavře a mladé včely se prokoušou ven na sluníčko.

Proč samotářek ubývá a jak jim můžeme v Praze pomoci?

Moderní, příliš ‚‚uklizen‘‘ městská krajina plná vybetonovaných ploch a dokonale střižených trávníků bez květů je pro samotářky nehostinná. Kvůli tomu je dnes třetina druhů samotářek v ČR ohrožená.

Pomoci jim přitom může úplně každý z nás:

• Ubytujte je: Vyrobte nebo kupte hmyzí hotel. Stačí provrtat špalek dřeva (otvory o průměru 4 až 8 mm).

• Nechte kousek hlíny: Pískorypky a další zemní druhy potřebují pro život kousek holé země. Nechte v rohu zahrady kousek nekryté půdy bez trávy či mulčovací kůry. Jsou pro ně ideální nevybetonované cestičky vychozené v parku.

• Zajistěte jim celoroční menu: Sázejte původní rostliny a bylinky tak, aby na zahradě či balkóně neustále něco kvetlo od března (kdy se budí první zednice) až do srpna (kdy létají čalounice).

• Mělké pítko: Miska s vodou a několika vyčnívajícími kameny poslouží v létě jako bezpečné letiště, kde se včely mohou napít.

• Stop chemii: Zapomeňte na pesticidy a chemii. Přírodní zahrada bez postřiků je pro samotářky tím nejlepším rájem.

Tip pro hmyzí badatele:

Až příště půjdete v květnu nebo červnu kolem kvetoucího záhonu nebo hmyzího hotelu, zastavte se na chvíli. Pozorujte ty malé chlupaté dělnice, jak šikovně nosí pyl a zalézají do svých komůrek. Sledujete totiž skryté hvězdy, které udržují naše město zelené a plné života!

Objevte fascinující svět hmyzích opylovatelů 

Fascinující svět hmyzích opylovatelů a drobných živočichů máme nadosah ruky. Stačí jim dát malou šanci a pražská příroda nám poděkuje svou krásou a rovnováhou.

Podívejte se na další panely naší výstavy a zjistěte, jaké příběhy se v trávě kolem nás odehrávají.