Včely medonosné: Nejznámější, ale nikoliv jediné


Když se řekne slovo opylování, většina z nás si okamžitě představí včelu medonosnou. Máme v hlavě zažitý obrázek: nebýt pilných včelstev v úlech, naše stoly by zely prázdnotou a příroda by zahynula. Jenže moderní věda ukazuje, že realita je mnohem pestřejší.

Včela medonosná je fascinující tvor a geniální producent medu či vosku. Z hlediska přírody je to však spíše hospodářské zvíře – taková "létající kráva". Její přínos pro celkovou divokou biodiverzitu je sice důležitý, ale zdaleka ne tak univerzální a samospásný, jak se obecně věří.

Dokonalá korporace: Jak funguje včelí společenstvo?


Včelí úl je jedním z nejdokonalejších příkladů organizace a dělby práce v živočišné říši. 

V jednom úlu žijí tři různé kasty, z nichž každá má přesně dané úkoly:

Královna (Matka)

V úlu žije vždy pouze jedna. Může se dožít 2 až 5 let a jejím jediným úkolem je klást vajíčka (v sezóně až 2 000 denně).

  • Tajemství její dlouhověkosti: Královna se rodí z úplně stejného vajíčka jako obyčejná dělnice. O jejím královském osudu rozhodne strava. Dělnice ji od začátku až do konce larválního vývoje krmí exkluzivní mateří kašičkou – superpotravou plnou bílkovin a vitamínů. Larva běžné dělnice dostává mateří kašičku jen první 3 dny, pak přechází na obyčejný včelí chléb (směs pylu a medu).

Dělnice

V létě jich v úlu pracuje 20 000 až 80 000. Žijí v průměru pouhých 6 týdnů, protože se doslova "ulétají" k smrti. Jejich profese se mění podle věku:

  1. Uklízečka: Čistí buňky v úlu.

  2. Chůva: Krmí mladé larvy.

  3. Stavitelka: Vylučuje vosk a staví plástve.

  4. Strážkyně: Brání vchod do úlu před vetřelci.

  5. Létavka: Vyráží ven sbírat nektar a pyl.

    Zimní generace: Včely, které se vylíhnou na podzim, mají úplně jiný úkol. Nepracují tak tvrdě, v klidu přečkají zimu v úlu a dožívají se několika měsíců, aby na jaře pomohly nastartovat novou generaci.

Trubci

V úlu jich žije několik stovek až dva tisíce. Nemají žihadlo, nesbírají pyl a sami se ani neumí nakrmit. Jejich jedinou životní misí je oplodnit mladou královnu během svatebního letu. Na konci léta je dělnice z úlu nekompromisně vyženou, protože by přes zimu jen ujídali drahocenné zásoby.

Poklady z úlu: Co všechno od včel získáváme?

Včely medonosné jsou bezkonkurenčními mistry v produkci cenných přírodních látek:

  • Med: Včely sbírají nektar z květů, v medném váčku ho obohacují o vlastní enzymy a v úlu z něj odpařují vodu. Výsledkem je trvanlivé "tekuté zlato".

  • Vosk: Stavební materiál, který dělnice vylučují speciálními žlázami na břiše. Člověk ho využívá v kosmetice, farmacii a k výrobě svíček.

  • Propolis (Včelí tmel): Pryskyřice z pupenů stromů smíchaná se včelími enzymy. Slouží jako přírodní antibiotikum. Včely jím dezinfikují úl a doslova v něm "mumifikují" vetřelce (např. myš), které nedokážou z úlu vytáhnout.

  • Mateří kašička: Elixír mládí produkovaný hltanovými žlázami mladých dělnic, určený pro výživu královny.

Proč včela medonosná není dokonalým opylovatelem?

Zatímco v produkci medu včela medonosná kraluje, v disciplíně efektivního opylování jednotlivých květů má oproti divokým samotářkám nebo čmelákům velké limity:

  • Přílišná věrnost jednomu květu:

    Včely medonosné jsou oportunisté. Jakmile jejich průzkumnice objeví obří zdroj potravy – například rozkvetlé pole řepky nebo velký lipový park v Praze – nahlásí to v úlu pomocí včelího tance. Celá armáda tisíců včel pak létá výhradně tam. Výsledek? Tisíce drobných divokých kvítků rozesetých v trávě kolem včely zcela ignorují. Nemají pro ně totiž ekonomický význam.

  • Krátký sosák a loupení nektaru:

    Včela medonosná má poměrně krátký jazyk. Do hlubokých květů jetele nebo hluchavek nedosáhne. Často proto využívá dírky, které na dně těchto květů vykoušou čmeláci, aby se dostali k nektaru. Včela pak takto prokousnutým otvorem nektar "vyloupí", aniž by se dotkla pestíku či tyčinek. Květ je sice navštíven, ale zůstane neopylen.

  • Mokrý pyl drží pevně: 

    Včely jsou citlivé dámy. Když v Praze prší, fouká vítr nebo teplota klesne pod 10 °C, odmítají opustit úl. Divocí opylovatelé (čmeláci a samotářky) přitom v téže chvíli venku neúnavně pracují.

  • Mokrý pyl drží pevně:

    Včela medonosná pyl při sběru zvlhčuje slinami a nektarem a pěchuje ho do pevných ruliček na zadních nohách (tzv. pylové košíčky). Tento pyl je tak pevně slepený, že z něj na další květy odpadne jen minimum. Samotářky nosí pyl nasucho, takže ho cestou poztrácejí a opylují mnohem více květů.

Skrytá hrozba: Když je včel medonosných příliš mnoho

Městské včelařství zažívá v Praze obrovský boom. Úly najdeme na střechách hotelů, divadel, v komunitních zahradách i parcích. Lidé je chovají s dobrým úmyslem "pomoci přírodě", neúmyslně tak ale omezují divoké opylovatele.

Pokud je v jedné pražské čtvrti příliš mnoho úlů, desetitisíce včel medonosných doslova "vyluxují" veškerý nektar a pyl z okolních stromů a záhonů. Pro divoké, zranitelné opylovatele (motýly, samotářské včely, čmeláky), kteří nemají nikoho, kdo by je v zimě přikrmil cukrem, pak nezbude vůbec nic. Nadměrné včelaření tak může městské i venkovské biodiverzitě paradoxně uškodit.

Co včely ohrožuje a jak jim pomoci zodpovědně?

Včely medonosné dnes trápí řada vážných civilizačních problémů:

  • Kleštík včelí (Varroa destructor): Parazitický roztoč, který saje včelám krev (hemolymfu) a přenáší smrtelné viry.

  • Mor včelího plodu: Nebezpečná bakteriální nákaza, která napadá larvy. V ČR je velmi přísně sledovaná a nakažená včelstva se musí nekompromisně spálit.

  • Nosemóza: Infekční onemocnění zažívacího traktu dospělých včel.

  • Chemický koktejl: Pesticidy z intenzivního zemědělství včely oslabují a dezorientují.

Jak můžeme pomoci my všichni?

Nemusíte si hned pořizovat úl, abyste včelám pomohli. Naopak!

  • Sázejte pestré květy: Nejlepší pomocí je zvětšit prostřený stůl v krajině. Pěstujte na balkonech a zahradách medonosné rostliny, aby bylo dost jídla pro včely medonosné i pro divoké opylovatele.

  • Podpořte místní včelaře: Kupujte med přímo od poctivých chovatelů z vašeho okolí, kteří se o svá včelstva zodpovědně starají a neléčí je chemií divoce.

  • Zodpovědné včelaření: Pokud sami včelaříte, zvažte, zda je lokalita pro vaše úly vhodná a zda v okolí není včelstev už příliš mnoho. Zodpovědný včelař hlídá zdraví svých včel a respektuje divoké sousedy v přírodě.



Nejčastější mýty o včelách

Pojďme uvést na pravou míru tři nejčastější omyly, které si o včelách medonosných předáváme:

1. MÝTUS: Včely medonosné jsou nejdůležitější a hlavní opylovatelé na světě.

REALITA: Pro produkci medu a opylování obřích polních monokultur jsou klíčové. Pro celkovou pestrost a zdraví divoké biodiverzity jsou však mnohem důležitější tisíce druhů divokých opylovatelů (samotářské včely, čmeláci, motýli, pestřenky a brouci).

2. MÝTUS: Čím více úlů ve městě máme, tím lépe pro přírodu a opylování.

REALITA: Všeho moc škodí. Když je v jedné pražské čtvrti "přeúlováno", desetitisíce včel medonosných vysají veškerou potravu z okolí. Divocí opylovatelé pak hladoví, což městskou biodiverzitu naopak ničí.

3. MÝTUS: Včela medonosná dokáže dokonale opylit úplně každou rostlinu.

REALITA: Ani zdaleka ne. Mnoho rostlin s hlubokými nebo specificky stavěnými květy (jako jsou rajčata, jetel nebo borůvky) opylují daleko lépe a efektivněji čmeláci nebo specializované včely samotářky.

Odhalte další mýty

Objevte fascinující svět hmyzích opylovatelů 

Fascinující svět hmyzích opylovatelů a drobných živočichů máme nadosah ruky. Stačí jim dát malou šanci a pražská příroda nám poděkuje svou krásou a rovnováhou.

Podívejte se na další panely naší výstavy a zjistěte, jaké příběhy se v trávě kolem nás odehrávají.