Včely samotářky - skryté hvězdy opylování
Bez úlu a medu, přesto nepostradatelné
Kdo jsou včely samotářky?
Znáte včely medonosné, které žijí ve velkých společenstvích. Ale věděli jste, že mají příbuzné, které dávají přednost soukromí?
Včely samotářky jsou individualistky - každá samička hnízdí sama, bez pomoci dělnic nebo královny.
Proč jsou tak důležité?
Z hlediska biodiverzity jsou včely samotářky důležitější než jejich známější příbuzné. Společně opylují až 58 % květů a to i takové, u kterých to včela medonosná kvůli své anatomii nedokáže.
Z hlediska biodiverzity jsou včely samotářky důležitější než jejich známější příbuzné. Společně opylují až 58 % květů, což je impozantní podíl na celkové opylování v přírodě. Jejich význam však spočívá především v tom, že dokáží opylovat i rostliny, u kterých včela medonosná kvůli své anatomii selhává.
Zatímco včela medonosná má relativně krátký sosák a jednodušší stavbu těla, včely samotářky vykazují obrovskou anatomickou rozmanitost. Některé druhy mají výrazně delší sosáky, které jim umožňují dosáhnout na nektar v hlubokých květech, jako jsou třeba květy hrachu nebo jetele. Jiné druhy mají speciálně upravené kartáčky na nohách nebo na spodní straně těla, kterými efektivněji sbírají pyl z rostlin s odlišnou stavbou tyčinek.
Tato anatomická variabilita má přímý dopad na biodiverzitu rostlin. Některé rostlinné druhy jsou přímo závislé na opylování specifickými druhy včel samotářek - bez nich by se nemohly rozmnožovat. Díky tomu, že různé druhy samotářek létají v různou dobu roku, navštěvují odlišné typy květů a používají různé techniky sběru pylu, zajišťují opylení mnohem širšího spektra rostlin než včela medonosná sama. To podporuje pestrost rostlinných společenstev, která následně poskytuje potravu a úkryt dalším organismům, čímž se posiluje pestrost celého ekosystému.
Rozmanitost včel samotářek
To je obrovská rozmanitost. V České republice žije přibližně 580 druhů včel samotářek.
Tato obrovská rozmanitost odráží různorodost přírodních stanovišť a rostlinných společenstev na našem území. Každý druh má své specifické nároky na prostředí, potravní zdroje a hnízdní místa.
Nejznámější druhy:
Zednice rohatá (Osmia bicornis)
- Velikost: 8-14 mm
- Barva: tmavě hnědá s rezavým ochlupením
- Hnízdí: v dutinách, ráda využívá hmyzí hotely
- Létá: březen až červen
Pískorypka (Andrena vaga)
- Velikost: 12-16 mm
- Barva: šedohnědá s výrazným ochlupením
- Hnízdí: v písčité zemi, vytváří kolonie
- Létá: březen až květen
Čalounice (Megachile circumcincta)
- Velikost: 10-12 mm
- Barva: tmavá s bílými pruhy na zadečku
- Hnízdí: v dutinách, vystýlá buňky kousky listů
- Létá: červen až srpen
Jak žijí včely samotářky?
- Včely samotářky tvoří velkou skupinu hmyzu s mnoha různými životními strategiemi. Pro většinu druhů však platí následující scénář, který je pro ně nejběžnější.
Na jaře, když teploty stoupnou a příroda se probouzí k životu, se z kokonů vylíhnou dospělé včely. Krátce po vylíhnutí dochází k páření. Samci, kteří mají v životním cyklu pouze jedinou úlohu - předat své geny dál - po páření rychle hynou.
Oplodněná samice se pak vydává hledat vhodné místo pro založení hnízda. Podle druhu to může být dutina ve dřevě, stéblo rostliny, prázdný úl po jiném hmyzu, nebo díra v zemi. Jakmile najde ideální místo, začne do něj ukládat vajíčka. Každé vajíčko pečlivě opatří zásobami pylu, který nasbírala z okolních květů - tento pyl bude jediným zdrojem potravy pro budoucí larvu.
V létě se z vajíčka vylíhne drobná larva, která se intenzivně živí zásobami, jež jí matka připravila. Během této fáze se larva několikrát svlékne, jak postupně roste. Koncem léta, když spotřebuje všechny zásoby pylu, se zakuklí do pevného kokonu, který ji ochrání během zimy. Dospělé včely mezitím umírají - jejich životní úkol je splněn.
Zimu pak přečkávají nové generace v podobě kokonu - buď jako předkukla, nebo již jako plně vyvinutý mladý jedinec (záleží na druhu). Na jaře se cyklus opakuje.
Proč včel samotářek ubývá?
Výsledek je alarmující = minimálně třetina druhů se v ČR řadí k ohroženým.
Jak samotářkám pomůžete?
1. Vytvářejte hnízdní příležitosti
Stavba hmyzích hotelů je skvělý způsob, jak poskytnout domov druhům hnízdícím v dutinách. Ponechání starého dřeva, pařezů a odumřelých stromů v zahradě nebo na pozemku vytváří přirozená hnízdní místa.
Pro zemní druhy jsou zásadní nekryté půdní plochy - například vyšlapané cestičky v parcích, holé okraje záhonů nebo písčité plochy, kde mohou včely vyhrabávat své podzemní hnízda.
2. Zajistěte potravu
Pěstování původních rostlin podporuje nejen včely, ale celou místní faunu. Květnaté louky místo uniformních trávníků poskytují rozmanitou nabídku pylu a nektaru. Dbejte na rozložení kvetení během celé sezóny, aby včely měly potravu od časného jara až do podzimu.
3. Poskytněte vodní zdroj za letního sucha a horka
Mělká miska s vodou a kamínky, na které včely mohou bezpečně přistát, jim umožní se napít bez rizika utopení. V horkých letních měsících je přístup k vodě pro včely životně důležitý.
4. Omezte chemii
Nepoužívání pesticidů je základem ochrany včel.
Volte přírodní způsoby ochrany rostlin a naučte se tolerovat ‚‚plevel‘‘, který je často důležitým zdrojem potravy nejen pro samotářky.
Pozorujte samotářky v přírodě
Kdy je spatříte
Včely samotářky jsou nejaktivnější v teplých slunečných dnech, kdy vylétávají za potravou a stavebním materiálem pro svá hnízda. Různé druhy létají v různou dobu roku - některé jsou aktivní již v časném březnu, jiné až v pozdním létě. Nejlepší období pro pozorování je květen až červen, kdy je aktivních nejvíce druhů najednou.
Kde je objevíte
Hledejte je na kvetoucích rostlinách, kde sbírají pyl a nektar. V blízkosti hnízdních míst můžete pozorovat jejich přílety a odlety s nákladem stavebního materiálu. Zahrady s rozmanitou vegetací jsou ideálním místem pro setkání s těmito fascinujícími tvory.
Opatrně a raději z dálky - jsou křehké a snadno se vyplaší.
Objevte fascinující svět hmyzích opylovatelů
na dalších panelech naší výstavy. Každá skupina má své nezastupitelné místo v přírodní mozaice.