Čmeláci využívají různé typy hnízdišť v závislosti na druhu a dostupnosti vhodných úkrytů. Jejich hnízda se nacházejí jak na povrchu země, tak pod ní či nad zemí.

Povrchová a mělce podzemní hnízda (70 % druhů)

Většina čmeláků si vytváří hnízda těsně nad povrchem země nebo těsně pod ním. Královna si zapřádá hnízdo do husté trávy, mechu nebo pod kupku sena či trávy, kde vytvoří izolovanou dutinu. Výjimečně zakládají hnízda nízko pod povrchem půdy. 

Vhodná místa nacházejí také pod kompostem, v hromadách listí nebo pod dřevem. Zajímavostí je, že čmeláci mohou najít útočiště i pod zahradními chatkami, kde podmínky často připomínají jejich přirozená hnízdní prostředí.

Podzemní hnízda (20 % druhů)

Některé druhy preferují hlubší podzemní prostory. Zakládají kolonie ve starých norách hlodavců, v dutinách mezi kořeny stromů nebo pod velkými kameny. Tato hnízda poskytují lepší izolaci a ochranu před predátory.

Nadzemní hnízda (10 % druhů) 

Nejmenší část druhů hnízdí nad zemí, kde využívají ptačí budky, dutiny ve stromech nebo dokonce zapřádají hnízda mezi vyšší trávou na povrchu půdy.

Ztráta a fragmentace biotopů

Jednou z největších hrozeb pro čmeláky je ztráta a fragmentace jejich přirozených stanovišť. 

Mizí květnaté louky, které jsou jejich hlavním zdrojem potravy, a ubývá vhodných hnízdních míst. Fragmentace krajiny znamená rozdělení původně souvislých přírodních ploch na menší izolované části, k čemuž dochází v důsledku výstavby silnic, dálnic a dalších liniových staveb (elektrické vedení, železnice). Tato roztříštěnost krajiny ztěžuje čmelákům pohyb mezi jednotlivými populacemi a hledání zdrojů potravy. 

Současně dochází k zcelování zemědělské krajiny do velkých monokulturních bloků, což vede k nedostatku různorodosti ploch a úbytku drobných krajinných prvků jako jsou meze, remízky nebo mokřady. 

Výstavba obecně - ať už jde o obytné zóny, průmyslové areály nebo dopravní infrastrukturu - způsobuje nevratnou ztrátu přirozených stanovišť čmeláků.

Zemědělské praktiky

Intenzivní zemědělství představuje významnou hrozbu. Používání pesticidů přímo poškozuje čmeláky nebo oslabuje jejich imunitní systém. Časté sekání luk znemožňuje rostlinám vykvést a zbavuje čmeláky zdrojů potravy. Monokulturní pěstování vytváří ‚‚potravinové pouště‘‘, kde chybí rozmanitost kvetoucích rostlin po celou sezónu.

Klimatické změny

Globální oteplování mění tradiční vegetační období, což může vést k časovému nesouladu mezi aktivitou čmeláků a kvetením jejich potravních rostlin. Extrémní počasí, včetně dlouhých period sucha nebo naopak intenzivních dešťů, negativně ovlivňuje jak dostupnost potravy, tak přežití celých čmeláčích kolonií.

Ponechte na zahradě zanedbané části, které mohou sloužit jako přirozená úkrytová místa. Zachovejte přirozené úkryty jako jsou kupky větví, kamení nebo neskosené kouty s hustou vegetací, kde mohou čmeláci nalézt vhodné podmínky pro hnízdění.

Omezte chemii

Nepoužívejte pesticidy, které jsou pro čmeláky toxické. Volte přírodní způsoby ochrany rostlin před škůdci. 

Podporujte bio zemědělství, které je šetrnější k opylovačům i celému ekosystému.

Čmeláci jsou nejaktivnější za teplého slunečného počasí, kdy je můžete pozorovat na kvetoucích rostlinách, kde pilně sbírají nektar a pyl. Jejich aktivita se soustředí do blízkosti hnízdišť, odkud vyrážejí na sběrné lety. Pozorovat je můžete od časného jara až do podzimu, přičemž různé druhy mají odlišnou dobu aktivity.

Bezpečné pozorování

Čmeláci jsou mírumilovní tvorové, kteří útočí pouze v případě obrany svého hnízda nebo při přímém ohrožení. 

Při pozorování dodržujte úctyhodnou vzdálenost, zejména pokud narazíte na hnízdo. Čmeláci vás budou ignorovat, pokud nebudete představovat hrozbu.